Žáci v hodinách českého jazyka píší různé slohové práce. Některé jejich myšlenky jsou velmi pěkné a zajímavé a je škoda, že zůstanou jen v šuplíku vyučujících a že se nad nimi nemohou zamyslet i ostatní žáci a rodiče.
V květnu žáci osmé třídy psali úvahu. Měli na výběr z několika témat. Podívejte se na úryvky některých prací.
Téma: Dnešní lidé a mobilní telefony
„Předtím než byly telefony, lidé chodili na procházky, užívali si přírody, rodiny byly pospolu, zkrátka, když lidé neznali telefony, byli spokojeni a šťastni.“ Adrian Kalus
„Nakonec budeme obludy, které se budou celý svůj život dívat do telefonu a nic jiného.“ Jiří Hrubý
„Mobilní telefony jsou všude kolem nás. Jsou to takové krabičky s baterií uvnitř, různých barev a velikostí. Takovou krabičku jistě najdeme i u nás v tašce. Telefony jsou všude a my bez nich nemůžeme žít stejně jako bez kyslíku. Nikdy se jich nezbavíme, neustále se budou vyvíjet.“ Sára Szostková
„Mobily prostě patří ke každodennímu životu miliónu lidí. Jsou všemi oblíbené a často na nich trávíme zbytečně příliš mnoho času. Proč sedíme celý den doma a díváme se na videa na Youtube místo toho, abychom vyšli ven na procházku?“ Klaudie Záchová
Téma: Bez kamarádů nestojí život za nic
„Někdo si kamarádů neváží, dokud o ně nepřijde, ale někomu stačí jen jeden, ten nejlepší kamarád. Bohužel, když ta osoba uhne a vy jste závislí jen na ni, spadnete vy.“ Romana Prčíková
„Když nás opustí kamarádi, je to strašný pocit. Cítíme se, jako bychom byli ve světě úplně sami. A teprve pak se ukáží ti praví kamarádi. Jeden moudrý člověk řekl: „Je potřeba něco ztratit, abychom získali něco nového a lepšího.“ Matěj Duda
Téma: Moje generace a kniha
„Naše věrná i neoblíbená společnice. Doprovází nás všude, kam si ji vezmeme. Tak tajuplná a přátelská ke všem, kteří pouhým dotekem objevují její tajemství zaujatosti i nové rozměry představivosti. Z času stráveného nad jejími černobílými stránkami nalézáme přínosy informací nebo pohled na vymyšlený svět v naší rozvinuté fantazii. Když otevřeme bránu složenou z bílých lístků, má schopnost nás ochotně vtáhnout do zcela jiného světa.[…] Musí trpět pohozené v koutě nebo na dávno zapomenutém místě, pokryté hustými peřinami pavučiny. A to vše způsobuje jen jeden problém, naše generace.“ Jitka Strakošová