ČTENÍ S GENETICKOU METODOU
Čtení lze v první třídě učit různými metodami. Do roku 1989 byla ve školách povolena pouze jedna, a to analyticko-syntetická (tzv. slabikovací – zjednodušeně řečeno, nejdříve se cvičí slabiky, pak se čtou celá slova- „Má-ma má ma-so.“). Alternativou k této metodě je genetická (tzv. hláskovací – zjednodušeně, dítě si slovo nejdříve vyhláskuje a pak je přečte celé najednou – např. p-e-s – pes). Tato metoda však není nová. Vychází ze zkušeností českého elementaristy a básníka Josefa Kožíška. Již ten využíval podobných postupů při výuce čtení. V roce 1913 vyšla jeho Čítanka Poupata, která stále zůstává vzorem pro tvorbu českých slabikářů. S genetickou metodou umožníme prvňáčkům číst a psát od prvních dnů. Nejprve začnou číst a zapisovat slova velkými tiskacími písmeny a porozumí jim. Po několika málo měsících objeví, že zvládnou číst i malá tiskací písmena. A kolem Vánoc se děti začnou těšit na písanky“. Na naší škole touto metodou vyučujeme od roku 2009.
Výhody
- Vede žáky k přemýšlení v souvislostech a je vhodná pro většinu dětí
- Klade velký důraz na rozvoj sluchového vnímání. Snaží se, aby si žák písmeno (obraz) zároveň propojilo s odpovídající hláskou (zvukem) a tím se urychluje proces čtení, např. N-O-S = NOS.
- Žáci se soustřeďují jen na jeden typ písma („hůlkové písmo“)
- Dostatečný prostor pro nácvik uvolňovacích a kresebných cviků
- Co přečtou, jsou schopni následně zapsat.
- Tak se dostávají velmi brzy k významu celého slova.
- Zvládnou celou velkou tiskací abecedu velmi brzy (1. týden v únoru)
- Mohou číst zajímavé, smysluplné texty (krátké pohádky, příběhy).
- Lépe dokáží vnímat obsah vět, a tak je od samého začátku docíleno čtení s porozuměním.
- V rámci mezipředmětových vztahů je nutno ocenit praktickou využitelnost psaní a čtení v 1. ročníku.
- Přechod na malá tiskací písmena trvá velmi krátce
- Nácvik psacího písma až od ledna
- Děti dokáží dělat daleko více samostatných prací
- Děti jsou motivovány ke čtení vlastní zvídavostí.
Nevýhody
- Čtení neznámých slov (např. název vesnice) nebo neobvyklých dlouhých slov trvá některým dětem déle.
- Dítě se může přestěhovat a dochází do jiné školy, kde touto metodou nevyučují.
NÁCVIK ČTENÍ – ROZDĚLEN DO TŘÍ ETAP
První etapa – přípravná
Jedná se o první týdny školní výuky, kdy se žák seznamuje se školním prostředím. V daném období není prioritou pracovat s učebnicí, ale zařazuje se řada her s písmeny, cvičení dechu, hlasu, artikulace, výslovnosti, určování pozice hlásky a zlepšování sluchového a zrakového vnímání. Žák zapisuje hůlkovým písmem své křestní jméno a příjmení. Přikládá počáteční písmeno k obrázkům. Tvaruje a modeluje písmena. Cílem této etapy je především vzbudit zájem o čtení, rozvíjet vyjadřovací schopnosti. Převažuje hlasité hláskování slov a vět.
Druhá etapa – čtení velkých a malých písmen
Po nácviku hůlkového písma se přirozeně přechází na malou tiskací abecedu. Žák čte krátké a dlouhé samohlásky, slova, krátké věty, texty. Pokouší se při čtení již příliš nevyužívat hláskování, ale snaží se číst zrakem.
Třetí etapa – zdokonalování čtenářských dovedností
Vlastní čtení je zaměřeno na osvojování elementárního čtení, čtení textů psacím písmem, pohádek, příběhů.
NÁCVIK ČTENÍ HŮLKOVÉHO PÍSMA
Nácvik čtení slov – od krátkých k víceslabičným, např. P-E-S, KOZA, PAMPELIŠKA. Po vyhláskování slovo zopakuje.
Nácvik čtení slov se skupinami: DI, TI, NI, DĚ, TĚ, NĚ, BĚ, PĚ, VĚ, MĚ.
Nácvik čtení vět – při čtení vět vždy každé slovo vyhláskujeme a složíme dohromady. Při hláskování slov s předložkou dbáme při složení slova na okamžité čtení předložky společně s následujícím slovem.
V období přechodu na malou tiskací abecedu využíváme podobnosti některých písmen. Ze samohlásek je nutné důkladně nacvičit a, e. Ze souhlásek jsou to potom b, m, n, l, r, d, h, g, f. Pro získání základních čtenářských dovedností na textech psaným hůlkovým písmem se znatelně uplatní transfer a mnozí žáci poznávají malá tiskací písmena a pokouší se o čtení textů. Malá tiskací písmena nenapodobujeme. Přechod probíhá poměrně rychle a plynule. Je nutno stále respektovat odlišnosti ve čtení. Někteří žáci budou číst již velmi hezky plynule, někteří budou potřebovat čas, než jejich čtení dozraje. V určité fázi nastane i období, kdy někteří žáci budou krátká slova číst potichu a k přečtení dalšího slova budou využívat hlasitého hláskování. Podstatné je, aby jim neuniklo porozumění textu. Neustálým procvičováním čtení hlasitého hláskování delších slov zcela vymizí. Je nutné věnovat čas objasňování významu slov, slovních spojení a povzbuzovat ve čtení.
Než pracujete s určitým textem, označte, vypište slova, která jsou obtížná, a nejprve se věnujte nácviku správného čtení těchto slov. Teprve potom přejděte k samotnému čtení. Již v průběhu seznamování s malými písmeny žáci nacvičují psanou podobu písmen. Po pochopení principu čtení dokáže dítě zkvalitňovat techniku čtení vlastní činností.
„Žádná metoda nezaručí, že se dítě naučí rychleji nebo lépe číst a psát. Každé dítě je osobnost s individuálními dispozicemi. Někteří budou číst bez potíží hned i dlouhá slova plynule a bez váhání, jiní se před čtením delšího slova zarazí (popř. musí delší slovo vyhláskovat). Není nutno mít obavy z toho, že se žák nenaučí vůbec číst nebo jen dvojím čtením. Jakmile bude mít žák více čtenářských zkušeností, bude se rozlišovat jeho zrakové rozpětí a přirozenou cestou se pomocné mechanismy odbourají.
Každá metoda má své výhody i nevýhody. Důležité je, že prostřednictvím těchto metod chceme dosáhnout nějakého cíle. Jestliže se to podaří, pak jsme zvolenou metodu použili správně. Po našich zkušenostech jsme přesvědčeni, že naše cesta je orientována správným směrem.
Zapsala: Mgr. Pavla Třísková