„Učitel národů“ Jan Amos Komenský
Komenského lidé znají jako pedagoga, teologa a biskupa Jednoty bratrské, byl jedním z největších českých myslitelů, filozofů a spisovatelů. Letos 28. března uplynulo 430 let od jeho narození.
Odkaz Komenského je obsáhlý a různorodý. Psal latinsky i bohatou a působivou češtinou. Veškerým jeho dílem – ať už je to pedagogika, historie, filosofie, literatura, teologie – prolíná boj za lepší společnost, touha po mírovém životě.
Neustále hledal prostředky jak dosáhnout zlepšení společnosti. Nejvýznamnějším nástrojem je podle něho vzdělání. Podstatné je najít tu nejefektivnější metodu vzdělávání pro chudé i bohaté, chlapce a dívky; velmi potřebné je i celoživotní vzdělávání politiků…
Odkaz Komenského jsme si v naší základní škole připomněli během projektového dne, který byl věnován jeho životu, dílu, filosofii. Mnohá zastavení byla skutečnou „školou hrou“. Po dlouhém covidovém období žáci mohli opět spolupracovat napříč školou, poznávat se nejen v rámci třídy, ale seznámit se i se spolužáky mladších či starších ročníků.
Nejen během projektového dne, ale i v týdnech před Komenského výročím vznikala výtvarná dílka a výstupy prací žáků, které si pak občané mohli prohlédnout na minivýstavce, jež byla připravena v předsálí kulturního domu obecního úřadu. Škoda, že se divadelního představení Vítězslava Marčíka Labyrint světa nezúčastnilo více diváků. Dle mého názoru byl herecký výkon „divadla jednoho herce“ vynikající a zaznělo v něm mnoho hlubokých myšlenek, které platily v době J. A. Komenského a jsou pravdivé dodnes.
Divadelní představení pak mohli zhlédnout žáci páté až deváté třídy následující den dopoledne. Ačkoli sledovat 90 minut vystoupení jediného herce, který během vystoupení přechází z role do role a sděluje velmi náročné myšlenky, bylo pro děti těžké a žáci mnoha věcem nerozuměli a bylo potřeba si pak s nimi o divadle více popovídat, podařilo se jim pozornost vesměs udržet a já věřím, že každého oslovilo alespoň něco.
Až do labyrintu srdce
Jedna velká krabice a spousta kufrů. Co se v nich asi skrývá? Mnoho příběhů a zážitků, přitom jen jeden herec. Víťa Marčík žije každým momentem, aby publiku sdělil své poselství. Stejně jako Jan Ámos Komenský ve své knize.
Představení vyprávěné za pomoci loutek a kulisy, která je obrazem labyrintu.
Pohled na svět skrze velké křivé brýle a stále visící oprátka na krku. Všudybud a Mámení provázejí Víťu Marčíka labyrintem světa, aby nakonec nalezl ráj ve vlastním srdci. Po dlouhé pouti složitým labyrintem světa nacházíme ráj, avšak uvězněný za mřížemi. Na samém dně, kde je uschováno jeho srdce, leží železná klec. Zdá se, že je uzamčena visacím zámkem, ale zdání klame. Tou pravou příčinou uzavřenosti srdce je naše rozhodnutí a my sami. Tma v našem nitru nás dokáže oslepit a i ticho uvnitř dokáže řvát. Odpověď hledejme každý sám v sobě.
“ Myslím, že, co je smyslem života, si musí najít každý sám…“
Mgr. Alexandra Filarová, ředitelka školy